Biografie pražské rodačky Dity Krausové (nar. 1929), která prošla Terezínem, Osvětimí a Bergen-Belsenem a po roce 1948 odjela s manželem, spisovatelem Otou B. Krausem, do Izraele. Ve své biografii popisuje dětství v Praze, vzpomíná na rodiče a kamarády. Se začátkem války však bezstarostné období skončilo – byla ve třetí třídě, když jí někdo ze spolužáků položil na lavici cedulku s nápisem: Jsi Židovka, a v roce 1940 byla z rasových důvodů ze školy vyloučena. V listopadu 1942 přišlo předvolání do transportu a rodina putovala nejprve do Terezína a pak do Osvětimi. Autorka popisuje zdejší kruté podmínky: nedostatek jídla, pach spálených lidských těl a všudypřítomný popel poletující vzduchem. Poznala i nechvalně proslulého lékaře Josefa Mengeleho. V březnu 1944 jí hladem a vyčerpáním zemřel otec, v červnu prošla i s matkou selekcí a byly vybrány na práci v Hamburku, kde zažily spojenecké nálety. Závěr války je však zastihl v dalším koncentračním táboře Bergen-Belsenu, odkud je osvobodily až britské jednotky. V červnu 1945 matka náhle onemocněla a zemřela. Dita se vrátila do Prahy, kde potkala budoucího spisovatele Otu B. Krause, kterého už znala od vidění z Osvětimi, v roce 1949 oba odjeli hromadným transportem přes Rakousko a Itálii do Izraele. Zde nejprve pobývali ve sběrném táboře v Haifě, následně se přesunuli do kibucu Giv´at Chajim a nakonec se usadili v Netanji. Autorčin se stal předlohou pro hlavní hrdinku v knize Osvětimská knihovnice od španělského autora Antonia Iturbeho.